Webáček

Dnes si připomínáme Antonína z Padovy. Patřil k vynikajícím osobnostem katolické církve a už za jedenáct měsíců po své smrti - byl to nejkratší proces svatořečení v dějinách - byl přijat mezi světce. Učinil tak papež Řehoř IX. O sedm století později jej papež Pius XII. přijal mezi církevní učitele (16. ledna roku 1946).

Antonín, jehož křestní jméno znělo Fernandez, přišel na svět v roce 1195 v rodině bohatého šlechtice v Lisabonu (Portugalsko). Po vynikajícím náboženském vzdělání vstoupil roku 1212 k augustiniánským kanovníkům v portugalské Coimbře a přijal zde i kněžské svěcení. Za krátký čas byl svědkem smutného pohřbu zavražděných misionářů, kteří zahynuli při šíření evangelia v Maroku. Hluboce dojat tímto zážitkem vstoupil do františkánského řádu, roku 1220 vstoupil do kláštera menších bratří sv. Antonína v Coimbře a přijal jméno Antonín. Zanedlouho se jeho odhodlaná noha dotýká marockého pobřeží. Tam však hned onemocněl a musel se vrátit do vlasti. Bouře přihnala loď na Sicílii. Antonín se po uzdravení odebral do Assisi, kde se seznámil se zakladatelem řádu Františkem. Ten mu doporučil, aby se dále vzdělával. Zvolna se začíná projevovat Antonínovo řečnické nadání, celá Itálie za chvíli pozná, jak skvělý a nadšený kazatel kráčí od města k městu. Všude na něho budou čekat nadšené davy posluchačů, přijde jich i 30 tisíc... V letech 1222-24 působil Antonín v kraji kolem Rimini a Milána, dva následující roky kázal v jižní Francii, v roce 1227 se vrátil do Itálie a usadil se v Padově. Antonínovy úspěchy neušly Františku z Assisi, který jej jmenoval prvním učitelem teologie pro minority a mistrem františkánů. V té době je však nadšený kazatel zcela vyčerpán, musí se uchýlit na statek blízko Padovy (1231). Nechává si postavit zvláštní přístřešek v koruně velikého stromu, chce v něm čerpat sílu k další práci, avšak 13. června téhož roku umírá.

V roce 1263 přenesli řádoví bratři Antonínovy ostatky do zvláštní baziliky, kterou vybudovali pouze pro něho. U jeho hrobu se začaly brzy dít zázraky. Antonínův kult se začal z Padovy šířit po celé Itálii a od 16. století je uznáván v celé církvi. Dnes je Antonín patronem Padovy, Lisabonu, Paderbornu a Hildesheimu, ale také lidí milujících, manželství, žen a dětí, chudých, cestujících, pekařů a rolníků. Lidé na celém světě se k němu modlí, když hledají ztracené věci a vidí v něm pomocníka v každé nouzi.