Ivan
Jedná se o ruskou formu jména Jan, která k nám pronikla již před mnoha staletími. Svědčí o tom místní jména typu Ivanovice a Ivančice i stará legenda o sv. Ivanu.
Ivan byl prvním poustevníkem v Čechách. Žil ve 2. polovině 9. století v povodí Berounky. Údajně se jednalo syna vládce slovanského kmene Obodritů, snad byl i mnichem korvejského kláštera (jedná se o benediktinský klášter u Höxteru v severoněmeckém Vestfálsku). Živil se prací svých rukou, mlékem ochočené laně a vším, co les dal. Prý se setkal s knížetem Bořivojem a jeho ženou Ludmilou, po smrti byl pochován ve své poustevně u Loděnického potoka (Sv. Jan pod Skalou). U jeho hrobu brzy vznikla kaple, později proboštství a posléze benediktinský klášter. Renesance úcty k blahoslavenému Ivanovi nastala v 16.-18. století, kdy se konaly u jeho hrobu velké poutě. Jako příklad ivanské úcty z barokního období jmenujme ještě alespoň báseň Bedřicha Bridela Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače (1657) a připomeňme, že báseň o sv. Ivanu patří spolu s veršovanou legendou svatovojtěšskou mezi české prvotiny Karla Hynka Máchy (svatoivanské motivy ovšem najdeme už jeho německé tvorbě). Na samém úsvitě českého romantismu sepsal a vydal epickou báseň o sv. Ivanu také František Alexander Rokos (1823). Podle Ivanova vzoru vznikl poustevnický řád ivanitů.